Vítejte!
Ahoj. Vítejte na mojich stránkách, které jsem vněnovala úžasnému seriálu ROBIN HOOD.
Doufám že se vám tu bude líbit.........
POPISEK
Legenda o Robinu Hoodovi prošla na filmovém plátně i na televizních obrazovkách nesčetným množstvím proměn. Teď přichází další seriál, tentokrát z britské produkce. Ve svém programu ho uvádí Česká televize.
středa; 20:00; ČT1
Někteří možná nedají dopustit na němý film s Douglasem Fairbanksem, jiní na dnes asi nejznámější verzi s Kevinem Costnerem. I u nás je známý a velice populární britský seriál z osmdesátých let, ve kterém roli Robina ztvárnil Michael Praed, a který doprovázela mystická hudba skupiny Clannad (ve které působila před svým osamostatněním Enya). Robin Hood se objevil mnohokrát i v animované podobě, a stejně tak byl i terčem řady parodií (ať už jde třeba o scénku ve Shrekovi nebo o komedii od Mela Brookse). Troufám si ale tvrdit, že takového Robina, jakého v loňském roce nabídla divákům televize BBC, jste zcela jistě ještě neviděli.
Seriál Robin Hood má v současné době za sebou už druhou sezónu (poslední dva díly druhé sezóny byly odvysílány 29. prosince 2007), přičemž jde o kratší, „britské" sezóny, tudíž má každá jen třináct dílů (a v tuto chvíli jich tedy existuje 26). Bylo potvrzeno, že vznikne i třetí sezóna, ale nejsou zatím známy jakékoliv podrobnosti. Ačkoliv jde o čistě britskou produkci snad nejznámější britské legendy, natáčení kupodivu neprobíhá nikde ve Spojeném království, ale v Maďarsku, s rozpočtem přibližně 8 milionů liber na první sezónu. Přestože se seriál natáčí na jaře, je vysílán na podzim a v zimě (říjen - prosinec) a vyplňuje pauzu ve vysílání oblíbeného seriálu Doctor Who. Protože je natáčen digitálně ve vysokém rozlišení, je současně vysílán i kanálem BBC HD.
Základní zápletka, před kterou nás autoři stavějí, je v zásadě klasická. Robin z Locksley, v podání Jonase Armstronga, se v doprovodu svého věrného sluhy Muche, představovaném Samem Troughtonem (v menší roli se mihl ve filmu Vetřelec vs. Predátor), po pěti letech bojů po boku krále ve Svaté zemi vrací domů. O jeho panství se mezitím staral sir Guy z Gisborne (charismatický Richard Armitage), kterého jeho správou pověřil nový nottinghamský šerif (Keith Allen, u nás jsme ho mohli nedávno zahlédnout například v malé roličce v seriálu Black Books), tyranizující celý kraj. Robin jménem obyčejných lidí hledá pomoc u svého přítele a bývalého šerifa Edwarda, otce krásné Marian (Lucy Griffiths). Ten mu sice radí jednat velmi obezřetně, ale netrvá dlouho a Robin je nucen proti šerifovým útlakům zakročit. Zanedlouho se tak ocitá v úloze vůdce psanců, odhodlaného konat dobro a trestat šerifovy skutky.
Jak bylo zmíněno, až potud by se mohlo zdát, že diváka nemá seriál jak překvapit. Opak je ale pravdou - již první minuty jasně ukazují, že tady skutečně nejde o Robina Hooda takového, jakého jsme znali. Stačí se totiž podívat na ústřední dvojici hrdinů. Splňují sice standardní klišé „idealistický pán se srdcem na správném místě a mírně přitroublá a převážně komická postava oddaného sluhy, který v rozhodujících chvílích svého pána vytáhne z průšvihu" (v zásadě se vcelku dost podobají filmovému Frodovi a Samovi z Pána prstenů), ale svým vzezřením má zejména Robin do standardu dost daleko. Místo dospělého a moudře působícího muže, na jakého jsme v případě Robina Hooda zvyklí, tu totiž máme co do činění spíše s rozjíveným a laškovným puberťákem a hejskem, u kterého byste spíše než luk a šípy očekávali skateboard nebo plechovku se sprejem (ostatně, jeho standardním oděvem je něco, co jako by z oka vypadlo dnešním mikinám s kapucí).
Robin je sice pochopitelně věhlasný lučištník (a s pomocí počítačových triků dokáže věci, za které by se nestyděl ani filmový Legolas), ale přesto - nebo možná právě proto - se tak nezřídka chová jako arogantní frajírek. Podobným dojmem působí i Much a většina Robinovy bandy (až na Malého Johna, který je sice starší a vypadá v Robinově partě spíše jako otec se svými dětmi, ale zase působí dojmem pouličního rváče, který si občas rád přihne). Dlužno dodat, že Jonasovi Armstrongovi bylo v době natáčení první série 25 let, ale já osobně bych mu hádal méně. O to absurdněji tak působí představa, že předchozích pět let strávil ve válkách a předtím ještě nějakou dobu vládl Locksley - ano, možné to samozřejmě je, ale s ohledem na jeho chování to působí spíše komicky. A jeho dávná láska Marian, představovaná tehdy devatenáctiletou Lucy Griffiths, které by tedy v době Robinova odchodu do Svaté země bylo čtrnáct, tomu příliš důvěryhodnosti nedodává, spíše naopak.
Zcela standardní ovšem nejsou ani jeho antagonisté, zejména tedy sir Guy z Gisborne. Tady se autoři zase inspirovali spíše westerny, protože oděv, který Gisborne nosí, až příliš nápadně připomíná dlouhý jezdecký kabát (pochopitelně v černé kůži) a jezdecké boty s ostruhami působí podobně. I jeho fyzický vzhled připomíná klasického westernového desperáta. K dokonalosti mu chybí už jen kolty, zavěšené proklatě nízko (místo nich má ale samozřejmě meč), a klobouk, vražený do čela.
Ač zloduch, má hezoun Armitage jako Guy z Gisborne charismatu na rozdávání a velice pravděpodobně by byl nejvýraznější postavou celého seriálu, kdyby tu nebyl ještě jeho „šéf", zákeřný nottinghamský šerif. Keith Allen se totiž své role zhostil s naprostou bravurou a jeho šerif do celého ducha seriálu skvěle zapadá. Jeho scény jsou alespoň pro mne ozdobou celé série. Šerif je naprosto dokonalý zloduch, který by si nezadal s Nicholsonovým Jokerem - stejně teatrální, stejně sarkastický, stejně zkažený a stejně zábavný. Allen si s gustem vychutnává každou jedovatost, kterou jeho postava vypustí z úst (a že je jich v jeho replikách požehnaně) a každý podraz, který spáchá, si užívá takovým způsobem, že je jen velice těžké si ho přes to všechno neoblíbit. Dobře zahraný zloduch je zkrátka většinou zajímavější než průměrný klaďas, a Keith Allen svého šerifa hraje na jedničku.
Z výše zmíněného je už asi jasné, že tahle verze Robina Hooda není pro milovníky realistických seriálů. Záměrem autorů skutečně bylo přiblížit klasické téma současným divákům. Pokud je to tak, pak to asi o vkusu současných diváků něco vypovídá (ale co, to nechť si každý odvodí sám). Kdybych měl tento seriál k něčemu přirovnat, musel bych patrně zmínit filmového Van Helsinga. V mnohém se totiž Hoodovi silně podobá - je to podobně šílená a absurdní (a kontroverzní) směska všech možných ingrediencí, ze kterých je, pokud se dovedete přenést přes všechny nesmysly, složen překvapivě zábavný výsledek. Hledat tu logiku nebo historicky přesné reálie nemá pražádný smysl - pokud se o to bude divák pokoušet, zapláče nad výsledkem. Jedinou možností je přijmout to, co se nám snaží tvůrci seriálu poskytnout, a užívat si to.
Máme tu Robina Hooda jako pětadvacetiletého frajírka, který je schopen vystřelit z luku několik šípů najednou a všechny přesně trefí cíl, a který dokáže uprchnout i tehdy, pokud na něj z metru míří několik šerifových lukostřelců. Máme tu staroanglického šlechtice, který vypadá jako hlavní hrdina westernu, a kterého má pod palcem arcizloduch zcela comicsový. Setkáme se tu se spoustou odkazů na věci, které by ve dvanáctém století nikdo nevěděl, a s výroky, které by v té době nikdo neřekl (ostatně i samotné názvy epizod často parafrázují či přímo citují známá filmová či hudební díla). Narazíme na zcela moderní věci, jen převlečené do „středověkého" hávu (tak trochu jako ve Flintstoneových), včetně takových kuriozit, jakými jsou dokonalé latexové masky (po vzoru Mission: Impossible). Jsme svědky množství naprosto bizarních soubojů s někdy téměř „matrixovskými" kousky. Jsou tu i věci zábavné po vzoru Eda Wooda tím, jak jsou mizerně provedené - nelze nezmínit památný velmi divoký souboj, během něhož Robin (zatímco provádí přemety, kotouly a podobné kousky) drží v jedné ruce nemluvně, zcela očividně zastoupené vycpaným kusem látky. Všichni hlavní hrdinové mají velké problémy s rozpoznáváním mužů a žen - v příběhu několikrát figuruje převlek ženy za muže, který nikdo není schopen odhalit (v jednom případě to už pokračuje druhou sezónu, navzdory tomu, že dotyčnou příroda vybavila poměrně štědře a opravdu si nelze myslet, že by snad mohlo jít o muže). To všechno tu je a v žádném případě nemá smysl před tím zavírat oči. Jenže je v tom háček - pokud si podobné věci nepustíte k tělu (což je, pravda, v některých případech, poměrně hodně obtížné), budete se velice dobře bavit. Nový britský televizní Robin Hood je zábavou naprosto konzumní v tom nejčistším slova smyslu, ale přesto velice dobrou.
Dva problémy s ním ale mám i přesto. Ten první sdílí právě se zmíněným Van Helsingem a je koneckonců asi vlastní všem podobným filmovým či televizním počinům. Nemám totiž tak docela jasno v tom, nakolik je zmíněná absurdita záměrem autorů. Až příliš často jde o záležitosti, u kterých je divák na rozpacích, zda to tvůrci mysleli vážně a tak strašlivým způsobem se jim to vymklo z rukou, nebo zda věci záměrně dovádějí ad absurdum, aby se vysmívali filmovým klišé a tak trochu vlastně i sami sobě. Osobně chci věřit tomu, že jde skutečně o záměr, protože varianta, že to tvůrci mysleli naprosto vážně, mi připadá až příliš děsivá.
A druhý problém? Výsledné hodnocení. I tady se totiž nutně projevuje podobná rozpolcenost. Pokud bych se na tenhle seriál díval očima někoho, kdo od seriálů očekává jistou úroveň a logiku, pak bych musel Robina Hooda nutně zcela strhat. Pokud ho ale beru jako zábavnou frašku, která si neklade za cíl nic jiného než poskytnout pár desítek minut čisté zábavy s „vypnutým mozkem", pak svůj účel plní naprosto dokonale a zasloužil by si hodnocení velice vysoké. Proto jsem se nakonec rozhodl zvolit zlatou střední cestu.